Zajímavé dotazy

Dotaz:

Co přesně znamená spojení hokus pokus a odkud se vzalo?

 

Odpověď:

České výkladové slovníky (Nový akademický slovník cizích slov, Slovník spisovné češtiny, Slovník spisovného jazyka českého) definují spojení hokus pokus s malými obměnami jako 1. ‚kouzelnický kousek doprovázený obyč[ejně] zaříkáváním (zkomolením [střednělatinské] kejklířské formule)‘ a 2. expr. ‚nepromyšlený, neuvážený, nezdařený pokus‘. Závorka u prvního významu napovídá zajímavou, běžně nejspíš netušenou věc, totiž že hokus pokus není specificky český výraz, jak by mohla napovídat druhá část pokus, ale že toto spojení existuje i v jiných jazycích – např. v němčině (der Hokuspokus), v angličtině (hocus-pocus, vyslovované jako [ˌhəʊkəs ˈpəʊkəs]), slovenštině (hókus-pókus, hókuspókus, zřídka i hókus), polštině (hokus-pokus) či maďarštině (hókuszpókusz).

 

Jiří Rejzek v nejnovějším Českém etymologickém slovníku (2015) uvádí, že původ výrazu hokus pokus není úplně jasný, že do češtiny byl přejat „asi“ přes německé Hokuspokus, jehož „nejasný původ se nejčastěji hledá“ v rouhavém přetvoření mešní formule hoc est corpus (meum) ‚toto je (moje) tělo‘. Václav Machek ve svém Etymologickém slovníku jazyka českého (1971), odkud Rejzkův slovník uvedené informace do značné míry přebírá, píše, že výraz hokuspokus pochází „snad z němčiny“, má „původ nejasný“ – a že „domněnek [rozumí se: o jeho původu] je několik“: „nejspíše to je asi ‚rouhavé překroucení slov hoc est corpus meum‘“, které, dodejme, pronášel kněz v tzv. tridentské latinské mši, sloužené do 2. vatikánského koncilu v r. 1969, při pozdvihování konsekrované hostie symbolizující Tělo Páně. Holub a Lyer pak ve svém Stručném etymologickém slovníku jazyka českého (1967) uvádějí tuto překroucenou podobu zmíněné formule: hocus pocus dominocus hoc est corpus Domini a i podle nich přejala čeština daný výraz z němčiny. Podle Etymologického slovníku Holuba a Kopečného (1952) pochází výraz hokuspokus naopak ze středověkého studentského argotu, konkrétně ze slova hax-pax, jehož původ hledají v latinském iocus ‚žertovná hra, kouzlo‘.

 

Zmíněné etymologické slovníky (s výjimkou Holuba a Lyera) sice informaci o přejetí z němčiny podávají opatrně, nejspíš je však spolehlivá – srov. např. disertační práci maďarského bohemisty Tamáse Tölgyesiho Lexikální germanismy v dnešní češtině (s. 121). Složitější je to naopak dost možná s informací o původu sledovaného výrazu v citované mešní formuli, která v konečném důsledku pochází od Vladimíra Šmilauera. Václav Machek ji do svého slovníku doplnil jako příspěvek či názor Vladimíra Šmilauera z jeho recenzního posudku na 1. nebo 2. vydání slovníku a odsud se „propsala“ až do slovníku Rejzkova (a dost možná i do Stručného etymologického slovníku jazyka českého, jelikož Vladimír Šmilauer recenzoval i ten). Dva současné renomované online slovníky velkých jazyků, anglický Oxford Dictionary Online a německý Duden, se totiž nezávisle na sobě shodují na tom, že původ tohoto výrazu je v kouzelné zaklínací pseudolatinské, tj. latinu napodobující, zesměšňující, formuli hax, pax, max, deus adimax (kde slovo pax znamená ‚mír‘ a deus ‚Bůh/bůh‘). Oba dva tyto možné původy (1. hoc est corpus (meum) vs. 2. hax, pax, max, Deus adimax) zmiňuje Stručný etymologický slovník slovenčiny od Ľubora Králika (2019), který ovšem druhý probíraný a výše zmíněný původ považuje za „menej pravdepodobný“.

 

Dodejme, že v korpusu SYN v11 se objevují tři způsoby zápisu: nejčastěji se píše hokus pokus zvlášť (343 výskytů), méně často hokuspokus dohromady (105 výskytů) a nejméně často hokus-pokus se spojovníkem (52 výskytů). Výkladové slovníky a Internetová jazyková příručka uvádějí výlučně podoby hokuspokus hokus pokus. Doporučujeme užívat jednu z nich. Podoba hokuspokus má v 2. p. podobu hokuspokusu, podoba hokus pokus pak podobu hokusu pokusu – píšeme-li zvlášť, skloňujeme tedy obě části.

 

mb 

23. 10. 2023