Zajímavé dotazy

Dotaz:
Poradíte mi prosím, jak mám v českém textu skloňovat označení tibetského titulu rinpočhe?

Odpověď:
Podstatná jména přejatá z cizích jazyků, která dosud nejsou stabilně včleněna do českého jazykového systému, se od domácích slov často odlišují hláskovou stavbou, grafickou podobou a slovotvornou stavbou, a tím s sebou nesou i odlišnosti a komplikace v oblasti tvaroslovné. Někdy je lze skloňovat podle více vzorů, jindy zůstávají nesklonná (zejména mají-li netypické zakončení), v některých případech se nabízí více možností řešení.

Podstatné jméno rinpočhe je označením titulu užívaného v buddhismu, nikoli vlastním jménem, proto jej v češtině píšeme s malým písmenem. Výraz je zajímavý již z hlediska výslovnosti. Jak jsme si ověřili u orientalistů, v originálním jazyce se vyskytuje tzv. aspirovaná souhláska [čʰ], která se v češtině v tomto případě náležitě transformuje do zvukově nejpodobnější souhláskové skupiny [čch], tedy [rinpočche]. Ačkoli aspirované a neaspirované hlásky mají v původním jazyce rozlišovací platnost, v českém prostředí nelze zcela vyloučit ani výslovnostní zjednodušení na pouhé [č], tedy [rinpoče]. Více možností výslovnosti máme například i u jména Thajsko: [tchajsko], [tajsko] či [tʰajsko].

V jazykové praxi je v jednotném čísle opakovaně doloženo zájmenné skloňování (korpus SYN v11): tibetská kniha o životě a smrti od Sogjala rinpočheho; na podporu rinpočheho se konaly demonstrace; důkazy proti rinpočhemu apod. Podobně jako je tomu u vlastních jmen zakončených na [e], také zde je možné zájmenné skloňování užívat. To platí i pro tvary množného čísla, ačkoli ty zatím nejsou v praxi dostatečně doloženy. Druhou možností je skloňovat jméno rinpočhe jako česká podstatná jména rodu mužského životného zakončená na [e], tedy podle vzoru „soudce“: 2. p. j. č. rinpočhe, 3. p. rinpočhi/rinpočhovi, 4. p. rinpočhe apod. Míru užívání tohoto jmenného skloňování bohužel nelze spolehlivě vyhodnotit, protože jde zpravidla o doklady homonymní s tvary zájmennými nebo s nesklonností: byl určen … Žamarem rinpočhem; později se tento mladý lama stal guruem pro ostatní rinpočhe. Vzhledem k zakončení slova je však toto skloňování přijatelné.

Jak jsme naznačili výše, třetí možností je nakládat s tímto jménem jako s nesklonným. Nesklonná (s výjimkou 7. p. j. č.) zpravidla zůstávají některá přejatá obecná jména zakončená na [e] (kamikadze, padre apod.), nezřídka po tvrdé souhlásce. Pro nesklonnost slova rinpočhe svědčí i některé doklady v korpusu SYN v11 a lze ji uplatnit zejména tehdy, vyskytuje-li se tento výraz společně s dalším, skloňovaným jménem (dalšími, skloňovanými jmény): setkání s buddhistickým lámou Erangem rinpočhe; hovořili jsme o velkém rinpočhe; Tibeťané věří, že stejně jako dalajláma jsou rinpočhe opakovaným vtělením jedné a téže duše do jiného těla. Nesklonnost pokládají za vhodné řešení také námi dotázaní orientalisté.

Z jazykového hlediska jsou tedy v pořádku všechna popsaná řešení a můžete užít kterékoli z nich. Toto pojmenování zatím není v českém prostředí zcela frekventované. Vyskytuje se ale například v díle L. Fukse Spalovač mrtvol, a to v podobě rinpoče. Ani tento zápis zcela neodmítáme, protože v češtině někdy dochází (v souladu se zjednodušenou výslovností) ke zjednodušování přepisu hlásek z původních jazyků, např. ve slově kimči/kimčchi. Pokud by se užívání rozšířilo, je otázkou, která varianta nakonec převáží v jazykové praxi. V rámci jednoho textu však považujeme za vhodné dodržovat jednotný princip skloňování.

 

jr 

21. 8. 2023