Zajímavé dotazy
Dotaz:
Jak se prosím správně slovně napíše 23m žebřík? Pokud měří 8 m, je snad správně osmimetrový žebřík, ale má být dvacetitřímetrový žebřík, nebo dvaceti třímetrový žebřík?
Odpověď:
U řadových číslovek vyšších řádů píšeme všechny části odděleně: dvacátý třetí (pokud obrátíme pořadí, obě složky píšeme dohromady: třiadvacátý), tisící padesátý osmý. Stejně tak je náležitá podoba stý padesátý, pokud však zvolíme podobu sto + padesátý, zapisujeme tento výraz dohromady: stopadesátý. Jako jedno slovo píšeme číslovky dvoustý, třístý, pětistý, šestitisící, sedmimiliontý atd.
Pokud číslovky tvoří první část složených výrazů, píšou se všechny složky dohromady: osmimetrový, dvacetitřímetrový, dvacetipětinásobek. I v těchto případech lze u číslovkové části pořadí jednotek a desítek vyměnit: třiadvacetimetrový, pětadvacetinásobek. Tento způsob Slovník spisovného jazyka českého považuje za vhodnější a v praxi, jak dokládá Český národní korpus, převažuje: např. výraz dvacetipětimetrový se v SYN v11 vyskytuje 31krát, kdežto podoba pětadvacetimetrový 3653krát, dvacetipětinásobek 6krát, pětadvacetinásobek 128krát.
is
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Nejsem si jistý, jak správně pojmenovat ústní ústrojí hmyzu. V textech různých renomovaných institucí jsem našel dvě varianty: bodavě sací a bodavě savé. A navíc jsem se setkal nejen se zápisem s mezerou, ale i se spojovníkem: bodavě-sací a bodavě-savé. Můžete mi poradit, co je správně?
Odpověď:
Tento zoologický termín zachycuje Akademický slovník současné češtiny v podobě bodavě sací (ústní) ústrojí. Přídavná jména sací a savý se významově do značné míry překrývají, Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost vysvětluje jeden výraz tím druhým a doplňuje k nim význam ‚pijavý‘ s příklady sací papír i savý papír. V některých slovních spojeních však tato slova zaměnitelná nejsou, sací má totiž též význam ‚sloužící k sání, nasávání‘, který se uplatňuje ve spojeních, jako je sací láhev, sací potrubí či zmíněné (bodavě) sací ústrojí. Bodavě sací píšeme zvlášť, jelikož se jedná o volné spojení příslovce s přídavným jménem (slovo bodavě – stejně jako lízavě – upřesňuje způsob sání), nikoliv o souřadné složené přídavné jméno.
kd
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Píše se správně sprdnout, nebo zprdnout (syna za pozdní příchod)?
Odpověď:
Toto sloveso s významem ‚vynadat (někomu)‘ je nespisovné, a proto ho ve slovnících spisovné češtiny nenajdeme. V dalších slovních se jeho zápis liší. Slovník českých synonym zaznamenává podobu zprdnout, ve Slovníku nespisovné češtiny je zachycena varianta sprdnout. Podle dat z Českého národního korpusu (syn_v11) převažuje v současných textech výrazně zápis sprdnout (459 výskytů) nad konkurenčním zprdnout (27 výskytů). Vzhledem k tomu, že se některá významově podobná slova píšou se s- na začátku (např. sjet), jiná se z- (zpucovat) a u dalších je možné užít obě předpony (sepsout i zepsout), považujeme obě pravopisné varianty, sprdnout i zprdnout, za přijatelné.
kd
Zajímavé dotazy
Dotaz:
V textu pojednávajícím o hmyzu jsem se setkala se spojením se zlatoočky. Nemělo by tam být se zlatoočkama?
Odpověď:
Ani jeden z uvedených tvarů není náležitý, neboť se jedná o tvary rodu středního. Oficiální název hmyzu však není zlatoočko, nýbrž zlatoočka, toto podstatné jméno se tedy řadí k rodu ženskému. Skloňuje se podle vzoru žena, a proto má spisovný tvar sedmého pádu množného čísla podobu (se) zlatoočkami. Existuje však i rostlina, jež je v češtině pojmenována právě jménem rodu středního – zlatoočko (latinsky chrysopsis). Toto slovo má v sedmém pádě množného čísla tvar (se) zlatoočky, skloňuje se totiž stejně jako očko ve významu ‚věc připomínající oko‘ ((s) očky), nikoliv ve významu ‚zrakový orgán‘ ((s) očkama). Stejným způsobem zacházíme i s dalšími podobnými jmény, např. krásnoočko (zelený bičíkovec s červenou skvrnou citlivou na světlo) – (s) krásnoočky.
kd
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Je správně to New Orleans, nebo ten New Orleans a mělo by se dané jméno v textu skloňovat?
Odpověď:
Starší kodifikační příručky uvádějí u jména New Orleans pouze rod mužský a doporučují skloňovat výraz Orleans podle vzoru „hrad“. Jak dokládají výzkumy, např. obhájená diplomová práce Jarmily Kaločaiové (2008), bylo toto doporučení zcela v souladu s tehdejším územ, nicméně v posledních desetiletích se začíná užívat také nesklonná podoba rodu středního. Průzkum dat v Českém národním korpusu (korpus syn v9) ukazuje, že poměr skloňovaných podob mužského rodu a neskloňovaných podob středního rodu je přibližně 4 : 1. Ačkoliv je varianta rodu mužského frekventovanější, varianta středního rodu je doložena nezanedbatelným počtem dokladů, proto ji v současné době nelze odmítat.
bm
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Překvapilo mě, že jedna moje známá užívá sloveso klimbat ve významu ‚kývat, pohybovat něčím‘, například Štěpánka klimbá ručičkou. Je to vhodné? Vždycky jsem si myslela, že klimbat znamená něco jako ‚pospávat‘.
Odpověď:
Ať se podíváme do Slovníku spisovného jazyka českého (1960–1971), nebo do Slovníku spisovné češtiny (1994), v obou se dočteme, že sloveso klimbat může kromě prvního významu ‚klímat, podřimovat‘ (klimbat v křesle / u televize / u stolu apod.) znamenat také ‚sem tam pohybovat, kývat, houpat, kolébat (čím)‘, tedy např. klimbat nohama/brašnou/zvonečkem. Dále je zde uvedeno i sloveso klimbat se ve významu ‚kývat se, houpat se‘: hlava se mu klimbala ze strany na stranu, dřevěnka se dědovi klimbala v ústech. V Českém národním korpusu (ČNK SYN v10) můžeme nalézt 108 výskytů slovesa klimbat ve významu ‚pohybovat něčím‘, například klimbat nohama, klimbat visícími pažemi apod. Spojení tohoto typu se tudíž běžně vyskytují a jsou v pořádku.
jr
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Proč je v češtině slovo party (párty) rodu ženského, tedy ta party, a nikoli ten party nebo to party?
Odpověď:
Při zařazování přejatých jmen k rodům zpravidla rozhoduje zakončení slova. Větší část těchto jmen se začleňuje do české soustavy tvarů a přizpůsobuje se domácím skloňovacím vzorům. Přejatá jména s neobvyklým zakončením ale většinou zůstávají nesklonná.
Nesklonná jména často bývají rodu středního (zejména ta, která končí na dlouhou samohlásku, např. angažmá, dražé, šodó, ragú apod.). Ovšem mnohá z nich mají potenciál kolísat v rodě, protože zde právě z důvodu nesklonnosti není zakotvení v určitém skloňovacím typu. O tom, která varianta nakonec převáží, také mnohdy rozhodují uživatelé jazyka, tedy jazyková praxe. Například u podstatného jména penny uvádějí slovníky (Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971; Slovník spisovné češtiny, 1994) jako možný rod střední a mužský neživotný. Internetová jazyková příručka však zmiňuje, že v souladu s územ, tj. četností užívání ženského rodu v praxi, je možno s tímto slovem nakládat i jako se jménem rodu ženského.
Jak se můžeme dočíst v akademické Mluvnici češtiny 3 (1987), mezi podstatná jména s neobvyklým zakončením patří i taková, která jsou zakončena na -i, -y (tedy pokud nejsou rodu mužského životného, jako kuli, grizzly, dandy apod. – ta se skloňují). Nesklonná jména zakončená na -i, -y bývají nejčastěji rodu středního (alibi, pačuli, taxi, derby, ragby, penny apod.) nebo ženského (okapi, lady, brandy, whisky, jury apod.). Řidčeji mohou být také rodu mužského neživotného (penny, henry). U některých přejatých slov hraje roli silná souvislost s domácími slovy stejného nebo podobného významu. Tak například slovo jury [žiri] je rodu ženského díky věcné souvislosti se slovem porota. Podobně také říkáme a píšeme ta brandy (vedle to brandy) a ta whisky, protože tato pojmenování máme spojená s názvy alkoholických nápojů jako pálenka, kořalka, vodka apod. Dále bychom zde mohli zmínit i výše uvedená slova penny (ta penny jako ta pence; vedle ten penny a to penny) a lady (ta paní).
U podstatného jména party (párty) by tak připadalo v úvahu připodobnění k výrazům oslava nebo večírek. A jak je vidět z uvedených příkladů, jména tohoto typu jsou mnohem častěji rodu ženského než mužského neživotného, proto je přirozené, že se spíše uplatnil ženský rod.
jr
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Zajímalo by mě, jak správně zapsat zkratku výrazu okay a také zdůvodnění, proč tomu tak je.
Odpověď:
Zatímco české příručky doporučují pro slovo okay grafickou zkratku o. k., případně O. K., anglické slovníky (např. Oxford Dictionary nebo Cambridge Dictionary) zachycují jen podobu iniciálové zkratky OK (pro zajímavost dodejme, že tato zkratka zřejmě vychází z anglického all correct, tento výklad však není zcela jistý). S podobou OK se v současnosti stále častěji setkáváme i v českých textech, připouštěli bychom tak všechny tři uvedené podoby. Ačkoliv se jedná o výraz neformální, ostatním podobám, jako např. ok, O.K. či o.k., bychom se doporučovali raději vyhnout, protože nejsou utvořeny v souladu s obecnými zásadami zkracování v češtině.
bm
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Setkala jsme se s problémem, jestli je správně ten gadža, nebo ten gadžo. Vedle toho váhám také nad tím, jestli se ve slově píše dlouhé -á-, nebo krátké -a-.
Odpověď:
Přípustné jsou obě zmíněné tvaroslovné varianty, tedy gadžo i gadža. Preferovali bychom však spíše variantu gadžo, především proto, že varianta gadža je výrazně méně frekventovaná, což je zřejmě způsobeno tím, že nemá oporu v původním jazyce (podle nám dostupných informací Romové podobu gadža ani v současnosti neužívají). Pozornost si v tomto případě zaslouží i skloňování, protože je toto slovo hezkou ukázkou tzv. smíšeného paradigmatu, tzn. že se v jednotlivých pádech můžeme setkat se skloňováním podle různých vzorů. Konkrétně v jednotném čísle má podoba gadžo tvary podle vzoru „pán“ i „předseda“ (2. p. gadža i gadži, 4. p. gadža i gadžu, 7. p. gadžem i gadžou), v množném čísle pak tvary podle vzoru „muž“, přičemž 4. a 6. pád má i varianty podle vzoru „pán/předseda“ (4. p. gadže i gadži, 6. p. gadžích i gadžech). Dodejme, že obě podoby lze zapisovat s kvantitou i bez zní, správně je tedy gadžo i gádžo stejně jako gadža i gádža.
bm
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Často slýchám, jak lidé říkají, že mají na někoho averzi. Mně se to ale nelíbí. Myslíte, že je vazba mít averzi na někoho/něco jazykově v pořádku?
Odpověď:
Nový akademický slovník cizích slov (2005) uvádí u hesla averze spojení s předložkami k a proti: má k němu / proti němu averzi. Slovník slovesných, substantivních, adjektivních vazeb a spojení (2005) připouští u hesla averze vazeb hned několik. Nalezneme zde třetí pád s předložkami k (averze k cizincům / k vážné hudbě), vůči (averze vůči hromadné dopravě / vůči reklamám) a proti (averze proti fanatikům / proti některým vyučovacím metodám). Dále je zde jako přijatelné uvedeno spojení averze mezi někým (averze mezi lídry politických stran / mezi prezidentem a premiérem) a také averze něco dělat (Goethova averze psát tragédie). Čtvrtý pád s předložkou na se tedy ve slovnících nevyskytuje.
Pokud jde o frekvenci jednotlivých předložkových vazeb v praxi, podle údajů Českého národního korpusu (ČNK SYN v9) se podstatné jméno averze nejčastěji vyskytuje s předložkou vůči (2363 výskytů) a značně frekventované je též spojení s předložkou k (1941 výskytů). Méně častá už je vazba s předložkou proti (184 výskytů) a nejmenší počet výskytů náleží čtvrtému pádu s předložkou na (103). Ačkoli se vazba s předložkou na v praxi do jisté míry užívá, oproti vazbám ostatním nemá oporu ve výkladových slovnících a je mnohem méně frekventovaná. Není tedy vhodné ji uplatňovat ve spisovném projevu, mimo jiné také proto, že zřejmě vznikla tzv. kontaminací (zkřížením) s vazbou mít alergii na někoho/něco.
jr
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Setkala jsem se s označením psychiatrické onemocnění a psychická diagnóza. Nemělo by to být naopak – psychické onemocnění a psychiatrická diagnóza?
Odpověď:
Přídavné jméno psychiatrický se vztahuje k psychiatrii, tedy k oboru zabývajícímu se duševními chorobami (viz Slovník spisovného jazyka českého). Ve spojení psychiatrické onemocnění tedy první složka z hlediska významu neoznačuje to, co nemoc postihuje (srov. např. spojení kardiovaskulární onemocnění, tj. ‚onemocnění srdce a cév‘), ale vztahuje se k samotnému oboru, který choroby (duše, psýché) studuje a léčí, a proto může tato kolokace na uživatele jazyka působit neobvykle, nebo dokonce rušivě. Přestože v databázi Českého národního korpusu (ČNK, typ korpusu syn, verze 11) najdeme 112 výskytů spojení psychiatrické onemocnění, přičemž mezi zdrojovými texty jsou i odborná periodika a publikace (např. Zdravotnické noviny nebo publikace Postgraduální medicína), a přestože lze psychiatrické onemocnění vykládat jako ‚onemocnění, jímž se zabývá obor psychiatrie‘, nelze je (na rozdíl od spojení psychické onemocnění nebo psychická nemoc) označit za příklad běžné spojitelnosti slov onemocnění či nemoc z hlediska významu. Podobně nezvykle bude pravděpodobně na uživatele češtiny působit například analogické spojení neurochirurgické onemocnění (v téže verzi korpusu lze vyhledat 9 dokladů). Oproti tomu je spojení psychické onemocnění v dané verzi ČNK doloženo 1 960×, psychická nemoc 1536×.
Velmi zřídka se užívá také spojení psychická diagnóza (v syn v11 je pouhých 30 dokladů), které by mohlo být vykládáno jako ‚diagnóza týkající se psychiky‘. V úzu převažuje kolokace psychiatrická diagnóza (v syn v11 je 1147 dokladů), tedy ‚diagnóza, jež je stanovena v rámci oboru psychiatrie‘, popř. ‚odborníky z oboru psychiatrie‘.
hm
Zajímavé dotazy
Dotaz:
K jakému vzoru patří slovo most? Je možné užít vazbu o mostě, nebo jen o mostu?
Odpověď:
Obecné podstatné jméno most patří do skupiny skloňovaných v souladu se vzorem „hrad“. Tato skupina je různorodá v tvarech 6. pádu jednotného čísla – jak uvádí Internetová jazyková příručka (IJP), část „má v 6. p. j. č. koncovku u, část má původní koncovku ě(e), u některých pak lze užít koncovky obě, tj. u/ě(e)“. Starší Slovník spisovného jazyka českého pro tento tvar uvádí jen koncovku -ě, ostatní slovníky tento údaj neobsahují.
IJP ve výkladu dále vysvětluje, že „[d]istribuce koncovek u/ě(e) je často závislá na syntaktické funkci, kterou slovo ve větě zastává. U podstatných jmen ve funkci příslovečného určení místa (méně často i času nebo způsobu) bývá koncovka ě(e). Ve funkci předmětu mívají táž podstatná jména koncovku u“. To je i případ mostu.
Celkový poměr tvarů 6. p. j. č. mostě a mostu je v korpusu ČNK SYN v10 přibližně 9 : 1. Podíváme-li se však na jednotlivá předložková spojení, ukazuje se, že tvoří tři skupiny. První představují předložky na a po, které se pojí zřetelně častěji s tvarem mostě, a to přibližně v poměru 13 : 1 (Nad Dunajem na mostě SNP přistálo UFO; přejdete po mostě potok a narazíte na žlutou). Druhá skupina je tvořena předložkami v a při, u nichž je poměr obou tvarů prakticky vyrovnaný (Muž propadl mezerou v mostě; přeložky inženýrských sítí, které jsou v mostu uloženy; Při mostě přes říčku stojí socha sv. Jana Nepomuckého; výhodná poloha na staré středověké komunikaci při mostu přes Chrudimku). Tyto dvě skupiny mají společné to, že ve větě fungují až na okrajové výjimky jako příslovečné určení místa. Poslední skupinou jsou výskyty s předložkou o, tvořící předmětová doplnění, u nichž naopak převažuje tvar mostu přibližně v poměru 2 : 1 (O mýtu lze také hovořit jako o mostu mezi intelektem a emocí; jsou dochovány zprávy o mostu částečně dřevěném).
Celkově lze tedy říct, že podstatné jméno most lze v 6. p. j. č. užívat jak ve tvaru mostě, tak ve tvaru mostu, a to ideálně s ohledem na syntaktickou funkci a předložku.
od
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Lze názvy obyvatel měst jako Zlíňan a Zlíňák chápat jako dubletní? Pociťují se podoby na -ák už jen jako varianty hovorové, tedy spisovné, nebo jsou pořád striktněji stylově odlišeny, tedy patří do nespisovné češtiny?
Odpověď:
Dosavadní lingvistické výklady se shodují na tom, že mezi obyvatelskými jmény zakončenými na -an a -ák je stylový rozdíl. Podoby s příponou -an jsou označovány za spisovné, stylově vyšší, někdy až knižní. U podob s příponou -ák se mluví o jejich pronikání do spisovné normy, ale hodnocení není jednoznačné – někteří autoři je jako celek staví mimo spisovnost, jiní je charakterizují jako hovorové; uvažuje se u nich o příznacích familiárnosti nebo zhrubělosti, snad mj. s ohledem na expresivitu jiných takto tvořených pojmenování (např. Václavák, náklaďák, bourák).
V úzu takováto obyvatelská jména patrně netvoří homogenní skupinu se stejnou stylovou hodnotou. Přijatelnost jednotlivých jmen ve spisovném textu se pravděpodobně liší regionálně. V případě větších českých měst, o nichž se nejspíš píše nejen v úzkém regionálním kontextu, konkurenty s příponou -an vesměs převažují, byť ne extrémně – v Českém národním korpusu (SYN v10) typicky v poměru 1 : 3 až 1 : 5. V případě Hradce a Pardubic jsme dokonce našli víc Hradečáků a Pardubáků (Pardubičák se téměř neužívá) než Hradečanů a Pardubičanů. Obyvatel Zlína, na nějž se ptáte, má ve zmíněném korpusu čtyři relevantní doklady v podobě Zlíňák a sedmadvacet v podobě Zlíňan (tj. zaokrouhleně poměr 1 : 7).
V případě menších měst korpusová sonda ukázala zřetelný rozdíl mezi městy moravskými a českými. Např. jména Břeclavan, Olomoučan, Rožnovan nebo Vyškovan jsou přibližně 20krát častější než jejich protějšky zakončená na -ák, naopak převaha výskytů podob Vrchlabák, Jičíňák, Příbramák nebo Kladeňák se počítá v desítkách až stovkách ku jedné. Jsou to doklady obklopené zjevně spisovnými jazykovými prostředky, takže lze předpokládat, že i tato užití obyvatelského jména s příponou -ák byla míněna spisovně.
Chce-li tedy autor působit neutrálně, může se pokusit brát v úvahu, o které obci a pro jaké adresáty projev formuluje. Obyvatelská jména s příponou -an mají obecně asi vyšší pravděpodobnost, že budou vnímána bezpříznakově, v mnoha konkrétních případech to však platit nemusí.
od
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Zajímalo by mě, zda je stále přípustný pouze ten hranolek, nebo i ta hranolka? Myslím si, že je nepopiratelný fakt, že pro označení pokrmu mnozí mluvčí češtiny ženský rod používají.
Odpověď:
Příručky dlouhou dobu uváděly pouze hranolek v rodě mužském neživotném, a to s ohledem na původ slova, který odkazuje k malému hranolu. Nicméně při označování pokrmu je dnes původ slova hranolek již pravděpodobně zastřený a většina mluvčích jej zřejmě v komunikaci nevnímá. Stejně tak souhlasíme s tím, že se výraz hranolka v ženském rodě v úzu prosazuje čím dál více, a to i ve formálních textech (např. v Českém národním korpusu syn, verzi 11, je poměr spojení s hranolkami vs. s hranolky přibližně 1 : 5, jde přitom o texty kontrolované korektory). Domníváme se proto, že je načase přijmout variantu hranolka v rodě ženském i ve spisovném projevu a ve významu ‚pokrm‘ ji uvádíme v Internetové jazykové příručce jako variantu vedle podoby hranolek.
bm
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Píše se správně čúrek, nebo čůrek? A jak lze první či druhou variantu obhájit?
Odpověď:
Uvedené podstatné jméno je ve starším Slovníku spisovného jazyka českého uvedeno pouze v podobě čúrek (příp. řidčeji čurka). Důvodem je etymologie, tedy původ slova: Samohláska zapisovaná jako ů vznikla hláskovou změnou ó > uo > ů v průběhu 14. až 16. století. Čúrek je ale odvozen od slovesa čurat onomatopoického původu, jež se v českém jazyce objevilo až v 19. století. Přesto současné zdroje, například Internetová jazyková příručka a Akademický slovník současné češtiny, vedle podoby čúrek připouštějí též podobu čůrek (a stejně tak vedle čurat a čúrat též čůrat) s vysvětlením, že je tato varianta následkem zvyklosti psát uvnitř domácích slov grafém ů s kroužkem.
bm
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Jaký je správný název polského města: ta Opole, to Opole nebo to Opolí?
Odpověď:
Standardizační příručka Index českých exonym, jejíž obsah je pro některé instituce závazný, uvádí pouze podobu Opolí, která je středního rodu. V Pravidlech českého pravopisu je však uvedena podoba Opole, a to ve středním rodě. Tato podoba rovněž převažuje v úzu, mimo texty vázané standardizací ji lze tedy bez problémů užívat. Vedle toho je v úzu poměrně hojně doložena i podoba Opole v ženském rodě, kterou bychom také nepovažovali za chybnou. Je jen třeba dát si pozor na správné skloňování, v korpusu je totiž doloženo nemalé množství chyb (např. v polské Opole apod.).
bm
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Můžete mi prosím poradit, jaký je správný tvar přísudku v následující větě? Základový a výběrový soubor je pravidelně aktualizován / jsou pravidelně aktualizovány.
Odpověď:
Pokud jsou složkami několikanásobného podmětu dvě stejná podstatná jména a každé z nich je rozvito jiným shodným přívlastkem, první podstatné jméno se často vypouští: základový [soubor] a výběrový soubor. V takovém případě je pak v přísudku obvykle přijatelná dvojí shoda, např. Zahraniční i tuzemská firma se zúčastnily/zúčastnila jednání. Jako základní variantu pak zpravidla chápeme tvar množného čísla. Z tohoto hlediska by tedy připadala v úvahu obě řešení: Základový a výběrový soubor jsou pravidelně aktualizovány i Základový a výběrový soubor je pravidelně aktualizován. Z důvodu srozumitelnosti však v dané větě doporučujeme spíše shodu v množném čísle, neboť v případě, že přísudek bude mít tvar čísla jednotného, čtenář neznalý kontextu a problematiky může pochopit obsah tak, že jde o jeden soubor, který je základový a zároveň výběrový, nikoli o dva různé soubory.
jr
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Je správně věta Řekněte nám o vás něco více, nebo je lepší napsat Řekněte nám o sobě něco více?
Odpověď:
Obě řešení mohou být v pořádku, ovšem každému z nich bude odpovídat jiný kontext. Jestliže zájmeno odkazuje k osobě nebo věci, která v dané větě stojí v roli podmětu (resp. původce děje), je zpravidla namístě užít zájmeno zvratné. Uvedená věta obsahuje nevyjádřený podmět vy a je pravděpodobné, že právě na tento podmět se dalším zájmenem (o vás / o sobě) odkazuje. V takovém případě je skutečně správná podoba se zvratným zájmenem, např. Evo/přátelé, řekněte nám o sobě něco více. Existují však kontexty, kdy zájmeno může odkazovat na širší množinu osob, než je samotný podmět, v nich by pak bylo náležité užít zájmeno nezvratné, např. Evo, máte velkou rodinu, řekněte nám o vás (= o celé rodině) něco více.
jr
Zajímavé dotazy
Dotaz:
V jakési staré knize jsem četl, že na ochozu byli připraveni dvorní trubci. Je možné, že se dříve trubec běžně říkalo trubači? Nebo si autor tato dvě slova prostě spletl? Anebo v knize vůbec není řeč o trubačích, a znamená to něco jiného?
Odpověď:
Správně je první možnost. Ve Slovníku spisovného jazyka českého, který vycházel v letech 1960–1971 (Nakladatelství ČSAV, Praha), skutečně nalezneme heslo trubec s významem ‚trubač‘, které pochopitelně vzniklo odvozením od slovesa troubiti. Tento výraz je však ve slovníku již hodnocen jako zastaralý. Jeho homonymem je současné neutrální spisovné slovo trubec. To se vyvinulo ze staročeského trúp, trupec a označuje ‚včelího samečka, který nepracuje, nýbrž jen oplodňuje včelí matku‘, přeneseně pak (jako expresivní výraz) ‚líného člověka‘ či ‚hlupáka‘. Slovník spisovné češtiny z roku 1994 (Academia, Praha) již heslo trubec ve významu ‚trubač‘ neuvádí, najdeme zde tedy pouze trubce coby ‚včelího samečka‘.
jr
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Mohu v citaci opravovat chyby, které se vyskytly v původním, citovaném textu?
Odpověď:
Většina příruček ani norem se problematikou, která často vyvstává při citaci starších textů, nezabývá. Inspiraci, jak k problematice pravopisu citovaného textu přistupovat, však můžeme nalézt v publikaci Psaní velkých písmen v češtině. V kapitole věnované psaní velkých písmen nacházejících se ve zdrojových materiálech se doporučuje přihlížet k funkci a komunikační doméně daného textu, v němž se citát objevuje. Autoři uvádí, že pokud citujeme v denním tisku či popularizačním článku, je vhodné upravit pravopis velkých písmen na dnešní stav, a to bez nutnosti komentáře této změny; v odborném textu pak lze ponechávat původní pravopis, při jeho případných úpravách je náležité čtenáře o tomto kroku informovat na příslušném místě (v komentáři apod.).
Podle našeho názoru lze toto doporučení vztáhnout i na další pravopisné jevy, míru oprav je přitom třeba posoudit individuálně. Doplňme, že v případě odborných publikací je komentář (ediční poznámka apod.) namístě i tehdy, pokud původní pravopis citace ponecháváme.
bm
