hostka
Dotaz:
Přečetla jsem si zprávu o vydání příručky o genderově vyváženém vyjadřování. V textu bylo jako příklad uvedeno slovo hostka. Nikdy předtím jsem se s ním nesetkala a nejsem si jista, zda bych takto chtěla být označována. Existuje vůbec takové slovo?
Odpověď:
Přechýlenou podobu podstatného jména host slovníky současné češtiny neuvádějí.
Zajímavé je, že v tomto ohledu se liší současná čeština od češtiny staré. Ve Slovníku staročeském
(Academia 1970) Jana Gebauera je uvedeno jak heslo host = maskulinum, s významem ‚cizinec, host‘,
tak heslo hosti = femininum, ‚cizinka, host‘ (Učiň také po mém chtění, proši tebe, družko milá, aby
(ty) také má hosti byla). Do dnešní češtiny se však femininum nedochovalo.
Podstatné jméno host řadí mluvnice k tzv. vespolným podstatným jménům – ta označují osoby
obou pohlaví bez rozdílu. Neoznačují sama o sobě určitý jev reálné skutečnosti, nýbrž třídu
charakterizovanou vždy určitým kvalitativním znakem (viz Mluvnice češtiny II, Academia 1986, str.
34). Slovem host, které je mužského rodu, běžně označujeme jak muže, tak i ženy. Větou To jsou k
nám hosti! můžeme bez obav přivítat i příchozí ženy. Přechýlená podoba hostka je sice tvořena
nejproduktivnější přechylovací příponou -ka, přechýlené podoby se však doporučuje tvořit hlavně u
pojmenování pracovních profesí, funkcí, oborů lidské činnosti. Samozřejmostí by mělo být
přechylování pracovních funkcí nebo titulů ve spojení s ženským jménem, popř. užívání přechýlených
podob v kontextech, které se týkají žen, např. informace nám podala generální ředitelka společnosti
XY Dana Havelková; je to schopná koordinátorka; obraťte se na naši realitní makléřku; kroužek vede
zkušená keramička; rozhovor redaktorky stanice Vltava s doktorkou Dvořákovou, významnou
parazitoložkou, která se věnuje... atp.
Slovo host není jediným slovem, které označuje osoby obou pohlaví. Některé takovéto výrazy
(ať jsou rodu mužského, ženského, nebo středního) jsou expresivní: babička/dědeček je hotový anděl;
byla z ní úplná troska / byla z něj úplná troska; ta holka / ten kluk je strašné nemehlo, dřevo.
Máme rovněž podstatná jména ženského rodu, kterými označujeme i muže: profesor Wichterle byl
významnou osobností české vědy; Karel je ve svém oboru uznávanou kapacitou; přivítejme vzácnou
návštěvu – režiséra Miloše Formana; Bůh je zobrazován jako bytost mužského pohlaví; hvězda našeho
hokeje.
Neplatí tedy, že by pro rozlišení pohlaví bylo vždy nutné volit substantivum příslušného
rodu. Ani uvedená slova nemají svůj rodový protějšek. Domníváme se, že mužské podstatné jméno host
plní v jazyce svou funkci dobře, a proto potřebu uměle vytvořit přechýlenou podobu hostka
nesdílíme. Není však vyloučené, že společenská poptávka povede k tomu, že se slovo hostka v češtině
prosadí i v plně spisovných projevech, přestože dnes je mnohými uživateli češtiny vnímáno jako
nepotřebné, popř. expresivní (viz reakce zveřejněné na internetu).