Zajímavé dotazy


 

Zajímavé dotazy

Dotaz:
Jak by se měl skloňovat název nemoci covid-19?


Odpověď:
V mluvené komunikaci bychom s takovým názvem neměli problém, protože s ním můžeme zacházet jako se dvěma slovy: podstatné jméno rodu mužského neživotného covid a číslovka 19. V takovém případě pak podstatné jméno vzhledem k jeho zakončení skloňujeme pravidelně podle vzoru „hrad“ a číslovku ponecháme nesklonnou. Problém nastává v psané komunikaci, protože název obsahující číslici a spojovník je pravopisně netypický a spojuje obě části do jednoho grafického celku. Nabízí se úniková varianta s využitím opěrného podstatného jména nemoc nebo onemocnění. Pak v textu skloňujeme jen toto opěrné jméno a samotný název zůstává v nominativu jmenovacím, tedy v 1. p., např. s nemocí covid-19, bez nemoci covid-19 apod. Pokud bychom se chtěli obejít bez opěrného podstatného jména a kopírovali v psaném textu mluvenou komunikaci, pak bychom i u takto pravopisně nestandardního názvu měli část tvořenou podstatným jménem skloňovat, protože ani zápis se spojovníkem a číslicí by ohýbání slova neměl bránit. Proto doporučujeme název covid skloňovat: s covidem-19, bez covidu-19. V neformální komunikaci bez použití spojovníku a číslice se to děje zcela běžně: o covidu, s covidem apod.

 

ks 
 


Zajímavé dotazy

Dotaz:

Jak se má správně v češtině vyslovovat název často prodávané léčivé a okrasné byliny agastache? Latinský název je Agastache. Někdy se setkávám s výslovností [agastáž], ale podle mě nemá opodstatnění vzhledem k původu slova v řečtině.
 

Odpověď:
Název této byliny bohužel žádné jazykovědné zdroje nezachycují. V tom případě je pro stanovení náležité výslovnosti nutné vycházet jednak z průzkumu úzu, jednak z původu daného pojmenování. Jak správně uvádíte, slovo agastache vychází z řečtiny a je v češtině totožné s latinským pojmenováním. Jeho grafická podoba možná může na některé uživatele jazyka působit dojmem, že jde o slovo původem např. z francouzštiny, a proto volí výslovnost [agastáš], která podle nich „zní“ francouzsky (z hlediska francouzštiny však není dlouhé [á] náležité). Zejména u méně známých cizích slov je tendence odlišit zvukovou a grafickou podobu u některých mluvčích značně silná, a to i v případě, že v jazyce původu se daný výraz čte v souladu s grafikou. Často také dochází k mylné identifikaci původu přejímek. V tomto případě však jakékoli ovlivnění přejímky francouzštinou není pravděpodobně namístě. Dostatečný a reprezentativní vzorek uzuální výslovnosti rovněž k dispozici není, avšak v nalezených dokladech jsme zaznamenali převážně výslovnost podle grafiky, tj. [agastache]. V jednom televizním pořadu se vyskytla i zmiňovaná podoba [agastáš], avšak pouze jako varianta, kterou již mluvčí dále neužívala (citace z titulků k pořadu: „Agastache anýzová, neboli také agastáž, ...“). Jiná mluvčí, ovšem v tomtéž pořadu, pak podle našeho názoru vyslovovala [agastaché] s dlouhým koncovým [é] (v titulcích však přepsáno stále krátce „agastache“), což může odpovídat zápisu „agastaché“, s nímž se lze rovněž občas na internetu setkat, nikoli však např. v Českém národním korpusu, který zachycuje zejména publicistické (redigované) texty, a pravděpodobně se neužívá ani v odborné literatuře. Koncové řecké étě, tj. dlouhému é, totiž v latinizovaných vědeckých názvech pravidelně odpovídá krátké e. Na základě uvedených skutečností tedy můžeme doporučit název agastache v češtině vyslovovat [agastache], protože řecká, respektive latinská slova se v češtině čtou v souladu s grafikou. Na závěr ještě doplňme, že jsme daný název vyhledali např. také v atlase bylin, který v případě nutnosti uvádí i výslovnost jmen, která se v češtině nečtou v souladu s grafikou. U hesla agastache však žádná takováto informace obsažena nebyla. Podobu [agastáš] (zapisovanou jako [agastáž]) jsme pak nalezli na internetu jako výslovnostní doporučení, veškeré doklady však vedly ke stejnému zdroji. Je tak možné, že výslovnost [agastáš] se mezi některými mluvčími rozšířila právě na základě této (podle našeho názoru mylné) informace vycházející pravděpodobně pouze od jediného mluvčího (autora daných webových stránek, nelingvisty) a že stejným způsobem kvůli nedostatku jiných, ověřených zdrojů pronikla i do televizního vysílání. Jak také vyplývá z jinojazyčných webů, např. v angličtině se lze u daného názvu také setkat s různými výslovnostními doporučeními, žádný z nich ale není ovlivněn francouzštinou.

 

vš 


Zajímavé dotazy

Dotaz:

Jak se má správně v češtině psát přezdívka Alžběty Bavorské: Sisi, nebo Sissi?
 

Odpověď:
Vzhledem k tomu, že se nejedná o oficiální podobu osobního jména, nelze vyloučit ani jednu z variant a není divu, že úzus kolísá (jak v češtině, tak v němčině). V současném českém prostředí převažuje psaní Sissi. Z internetových zdrojů pak vyplývá, že původní zápis v němčině (užívaný samotnou nositelkou jména a její rodinou) byl Sisi, avšak zejména díky známé filmové trilogii o císařovně Alžbětě Bavorské (Sissi; Sissi, mladá císařovna; Sissi, osudová léta císařovny) se rozšířilo psaní Sissi.


Zajímavé dotazy

Dotaz:
Jak mám nazvat hudebníka, který zajišťuje hudební doprovod? Mohu mu říkat akompanista?

 

Odpověď:
Přestože se na internetu původem anglický výraz akompanista ojediněle vyskytuje, o zaužívané pojmenování nejde. České výkladové slovníky (například Slovník spisovného jazyka českého) nabízejí pro člověka, který doprovází sólistu nebo soubor na nějaký hudební nástroj (obvykle se jedná o klavír), pojmenování doprovázeč. Jeho užívání potvrzuje i nezanedbatelný počet výskytů v databázi Českého národního korpusu, např.: Stylově i technicky adekvátním doprovázečem je klavírista John Lenehan, George Mráz se za oceánem stal vyhledávaným doprovázečem jazzových hvězd ap.

 

hm 
 


Zajímavé dotazy

Dotaz:
Proč se říká hromosvod, a ne bleskosvod? Blesk je přece ten, který udeří, hrom je jen doprovodný zvuk.

 

Odpověď:
Podle Slovníku spisovné češtiny je hrom slovo víceznačné. Jako první význam je uveden ‚silný dunivý zvuk doprovázející blesk‘, druhý význam je pak definován jako ‚úder blesku‘. Při tvorbě slova hromosvod se tedy uplatnil zřejmě druhý význam, neboť hromosvod chrání budovy (a tím i lidi v nich) před nebezpečným úderem blesku. Dále je třeba poznamenat, že v českém jazyce lze dané zařízení pojmenovat oběma výrazy – jako hromosvod i jako bleskosvod. Tato pojmenování jsou zcela synonymní, ovšem první z nich v úzu výrazně převažuje, jak dokládají data z Českého národního korpusu. V něm nalezneme téměř 7000 dokladů užití slova hromosvod oproti zhruba 1300 dokladům slova bleskosvod.

 

kd 


 


Zajímavé dotazy

Dotaz:
Chtěl bych se zeptat, jaký je rozdíl mezi slovy popojíždění pojíždění.

 

Odpověď:
Podle výkladových slovníků češtiny je mezi výrazy popojížděnípojíždění určitý významový rozdíl. Sloveso popojíždět, od něhož je podstatné jméno popojíždění odvozeno, slovníky vztahují k výkladu významu jeho dokonavého protějšku popojet, definovaného jako ‚o kousek dál ujet‘, viz Slovník spisovné češtiny (SSČ), např.: Jaký je rozdíl v exhalacích při popojíždění a při plynulé jízdě, je zřejmé. SSČ u slovesa pojíždět, uvádí význam ‚jezdit sem tam‘: Jízda nabízí komfort první třídy bez ohledu na to, zda se jedná o krátké pojíždění ve městě, několikasetkilometrové jízdy nebo přejezdy nezpevněného terénu. Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) sloveso pojíždět vykládá rozšířeně (‚jezdit z místa na místo, sem a tam‘) a oproti SSČ zachycuje i další významy: ‚pohybovat (se) sem a tam‘, ‚jezdit po něčem‘, ,jet, jezdit vůbec‘. SSJČ užívání slovesa pojíždět ve významu ‚popojíždět‘ s příkladem Letadlo pojíždí do hangáru uvádí mezi nimi, avšak hodnotí je jako řídké. Nahlédneme-li do databáze Českého národního korpusu, z níž čerpáme příklady pro tuto odpověď, zjistíme, že pojíždění je skutečně užíváno především v oblasti letectví, a lze tedy říci, že má oproti slovu popojíždění i terminologickou povahu. 

hm  


Zajímavé dotazy

Dotaz:
Jaký je původ přeneseného významu slova bažant – ‚nováček‘? S tímto slovem se lze setkat nejen na vojně, ale také např. ve školním prostředí.

 

Odpověď:
Pojmenování ptáků jsou oblíbeným metaforickým či metonymickým prostředkem. Metonymické užití (tedy přenesení pojmenování na základě věcné souvislosti) je známé ze spojení jako např. první vlaštovka (= předzvěst něčeho), bílá vrána (= výjimka) či právě bažant ve významu ‚nováček‘. Ve vojenském slangu se přitom pro označení nováčků ve sboru užívají různá ptačí pojmenování – holub, kavka, drozd, havran a další. Původ vzniku pojmenování však není zcela jistý. Michal Novotný, autor série publikací Zákulisí slov, píše, že pojmenování nováčků podle ptáků může souviset s tím, že vojenští nováčci „se tváří poněkud vyděšeně, podobně jako ptáci, zvláště ptačí holata“. Souvislost s překvapeným výrazem ve tváři při nástupu vojenské základní služby potvrzuje i knihovna Vojenského historického ústavu Praha. Z vojenského prostředí pak došlo k přenesení pojmenování do jiných sociálních skupin, např. mezi vězně či studenty.
 

bm 


Zajímavé dotazy

Dotaz:
Protože vídám různé možnosti zápisu, ráda bych si ujasnila, jak je to s velkým počátečním písmenem ve slově mariánský. Byla na Staroměstském náměstí v Praze vztyčena kopie mariánského sloupu, nebo Mariánského sloupu?

 

Odpověď:
Na rozdíl od přídavných jmen individuálně přivlastňovacích (Marie – Mariin, Václav – Václavův) píšeme vztahová přídavná jména tvořená v minulosti od osobních jmen příponou -ský/-ánský s malým počátečním písmenem: Marie – mariánský, Anna – anenský, Terezie – tereziánský, Václav – václavský, Josef – josefský, Martin – martinský apod.


Proto je náležité psát např. anenská pouť, (svato)václavské posvícení, tereziánský katastr,  josefská veselice, martinská husa. Velké počáteční písmeno píšeme jen v případě, že se slovní spojení obsahující takové přídavné jméno stane vlastním jménem (často zeměpisným): Václavské náměstí, Mariánské/Petrské náměstí, Mariánské Lázně, Josefská/Kateřinská ulice, Anežský klášter.

 

Označení mariánský sloup nepatří mezi vlastní jména, píšeme ho proto s malým písmenem, stejně jako třeba morový sloup, boží muka, křížovou cestu, smírčí kříž. Na Staroměstském náměstí stojí mariánský sloup. Barokní mariánské sloupy (či jejich repliky) najdeme i na mnoha dalších místech naší země – v Brně, Kroměříži, Olomouci, Kutné Hoře…

ač 


Zajímavé dotazy

Dotaz:
Upravujeme prodejnu a potřebujeme poradit, zda se správně píše Show room, nebo Showroom. Je to ta, nebo ten?


Odpověď:
Samotné přejaté slovo show je v souladu s Pravidly českého pravopisu, Novým akademickým slovníkem cizích slov a Slovníkem spisovné češtiny nesklonné a může být jak ženského, tak středního rodu (ten se však užívá spíše výjimečně).


Pro označení předváděcí místnosti či prostoru k vystavování/předvádění nejrůznějších výrobků se slovo show spojuje s výrazem room. Přestože se v praxi setkáme i se zápisem s velkým počátečním písmenem a s variantami psaní zvlášť (show room) či se spojovníkem (show-room), doporučujeme psát přejaté slovo showroom dohromady a s malým počátečním písmenem. Tato podoba je uvedena v Internetové jazykové příručce a v Novém akademickém slovníku cizích slov a je i podle Českého národního korpusu nejfrekventovanější. Vzhledem k zakončení na souhlásku je složené podstatné jméno showroom rodu mužského a skloňuje se podle vzoru „hrad“: 2. p. showroomu, 1. p. mn. č. showroomy.
 

  


Zajímavé dotazy

Dotaz:
V rozhlasovém diskusním pořadu s epidemiology několikrát zaznělo slovo kohorta. Mám slovo spojené se starořímským vojskem. O tento význam však nepochybně nejde. Můžete mi výraz objasnit?


Odpověď
:
Máte pravdu, že původně se výrazem kohorta (latinsky cohors, plurál cohortes) označovala římská vojenská jednotka čítající přibližně 500 mužů.

 

Už Příruční slovník jazyka českého (1935–1957) vedle významu ‚u starověkých Římanů vojenský oddíl, desátá část legie; podobný oddíl v některých novodobých dobrovolnických legiích‘ připojuje i přenesené knižní užití ‚skupina, družina, zvl. ve veřejných sporech‘, které dokládá příkladem „Považuje celá naše kohorta Nerudu za jednoho z největších duchů“. Stejné vysvětlení nabízí i Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971). Současné texty přinášejí spojení jako kohorta náměstků, spolupracovníků, věrných, státních úředníků apod.

 

V novější době našlo podstatné jméno kohorta uplatnění v řadě vědních oborů. Nový akademický slovník cizích slov (2005) připojuje významy užití z oblasti zoologie (vedlejší klasifikační kategorie zoologické systematiky kladená mezi řád a čeleď) a ekologie (soubor jedinců zrozených v určitém časovém úseku, sloužící k stanovení struktury určité živočišné populace, stejnověká populace). Jestliže v pořadu hovořili epidemiologové, jistě neměli na mysli římské vojsko, ale skupinu sledovaných osob. Velký lékařský slovník kohortu definuje slovy: „skupina vybraná na základě určitých společných vlastností a dlouhodobě sledovaná v epidemiologickém studiu určitých chorob. Např. kohorta mužů kuřáků sledovaná po desetiletí z hlediska rozvoje srdečních chorob či rakoviny plic.“ Dodáváme, že v epidemiologii se běžně pracuje i s pojmem kohortová studie a že se výraz užívá i v demografii a marketingu. Vedle kohorty pacientů/nemocných jsou relativně běžná spojení jako populační kohorta, věková kohorta (devatenáctiletých, třináctiletých).
 

 ač  


Zajímavé dotazy

Dotaz:
Můžete mi objasnit původ spojení techtle mechtle?

 

Odpověď:
Výraz techtle mechtle se užívá jako expresivní označení pro ‚pletichy‘ nebo ‚pletky‘ (zpravidla ve spojení mít s někým techtle mechtle), jeho první doklady se datují do 19. století. Čeština převzala uvedený výraz z německého Techtelmechtel téhož významu. Toto slovo se do němčiny dostalo pravděpodobně přetvořením staroitalského a teco meco s významem ‚důvěrně, mezi čtyřma očima‘, které má zase původ v latinském tēcum ‚s tebou‘ a mēcum ‚se mnou‘. Určité tajnůstkářství se tak pojí nejen s výrazem užívaným v dnešní češtině, ale i s jeho předchůdci.

 

kd 


Zajímavé dotazy

Dotaz:
Dostala jsem dárkovou sadu olejů do koupele. Ta obsahuje běžné oleje, např. eukalyptový či levandulový, ale také kajeputový. Nevím, co to znamená. Není to třeba nějaký zvláštní název pro jinak známou rostlinu?

 

Odpověď:
Přídavné jméno kajeputový je odvozeno od podstatného jména kajeput (možná podoba je též kajaput, potažmo kajaputový). Podle Nového akademického slovníku cizích slov má uvedený výraz původ v malajštině a označuje australský a asijský tropický strom rodu Melaleuca (konktrétně se jedná o rostlinu Melaleuca alternifolia). Listy tohoto stromu obsahují modravě zelenou vonnou silici, která se užívá právě při výrobě vonných olejů. Kajeput možná znáte pod jiným názvem – tea tree. Jak dokazují data z Českého národního korpusu, v dnešní době si koupíte spíše tea tree olej (263 výskytů), případně tea tree oil (101 dokladů), než kajeputový olej (3 doklady). Zajímavé je, že slovo kajeput (i kajaput) a jeho odvozeninu kajeputový zaznamenává již Kottův Česko-německý slovník z konce 19. století. Kajeput je tak dobrým příkladem slova, které z užívání vytlačuje jeho novější (v tomto případě původem anglický) ekvivalent.
 

kd 


Zajímavé dotazy

Dotaz:

Je správně kontroverzní, nebo kontraverzní?

 

Odpověď:

Výkladové slovníky uvádějí jen podobu kontroverzní. Podoba kontraverzní se sice v úzu vyskytuje, ale dosud velmi řídce – databáze ČNK syn v8 obsahuje 146 výskytů podoby kontraverzní (oproti 89 310 výskytům podoby kontroverzní) a 26 výskytů podoby kontraverze (oproti 8 654 výskytům podoby kontroverze). V případě podoby kontraverzní jde evidentně o zajímavý, nový případ procesu lidové etymologie (obdobný např. slovu protěžovat) – neznámý, nesrozumitelný segment kontro- je mylně nahrazován známým, srozumitelným segmentem kontra- (‚proti‘). Jakkoliv i procesem lidové etymologie může vzniknout uzuální, a nakonec i noremní prostředek, v daném případě je celý proces (i vzhledem k uvedeným frekvencím) na samém začátku, takže lze s poměrně vysokou jistotou tvrdit, že podoba kontraverze je dnes nenoremní, uživatele češtiny by rušila, zarážela. Doporučit lze stále jedině kodifikovanou podobu kontroverzní.

 

mb

 


Zajímavé dotazy

Dotaz:
V poslední době mě straší velmi frekventované slovo rozvolňovat. Do koronavirového nouzového stavu jsem se s ním prakticky nesetkal nebo jsem jej přehlížel, opravdu nevím. Nyní jej od rána do večera omílá kdekdo. Vysvětlete mně prosím, proč se opatření přijatá v rámci nouzového stavu již neuvolňují, případně postupně neuvolňují, ale rozvolňují? Jaký je konkrétní, věcný rozdíl mezi uvolňováním a rozvolňováním?

 

Odpověď:
Sloveso rozvolnit (i jeho nedokonavá podoba rozvolňovat) není nové. Zachycuje ho již Jungmannův Slovník česko-německý z let 1835–1839. Setkáváme se s ním i ve slovnících z 20. století: v Příručním slovníku jazyka českého (1935–1957) a ve Slovníku spisovného jazyka českého (1960–1971). Posledně jmenovaný slovník ho označuje jako řidší. To, že jde o výraz, který se v minulosti neužíval tak často, dokládá i Český národní korpus (1296 výskytů slovesa rozvolnit, 633 rozvolňovat). Výrazy rozvolnit (rozvolňovat) a uvolnit (uvolňovat) zcela synonymní nejsou. Předpona roz- signalizuje u sloves mj. i postupnost děje. Pokud by byl v souvislosti se současnou situací užit výraz uvolnit/uvolňovat, bylo by zapotřebí k němu doplnit příslovce postupně. Jednoslovnost pro vyjádření dané činnosti je patrně důvodem, proč se toto sloveso dnes začalo užívat větší měrou.
 

is
 


Zajímavé dotazy

Dotaz:
V televizi i v rozhlase poslední dobou slýchám slovo kurzarbeit. Podle mě jde o čirý germanismus, který v češtině nemá co dělat. Jak se k tomu stavíte vy?

 

Odpověď:
Uvedené slovo skutečně pochází z němčiny. Die Kurzarbeit znamená zkrácenou pracovní dobu, kterou zavádí zaměstnavatel (spolu s odpovídajícím krácením mezd) kvůli nedostatku zakázek apod. České příručky slovo kurzarbeit vůbec nezachycují, protože jde o výraz v češtině nový (nepracuje s ním ani dvoudílný slovník Nová slova v češtině, který se neologismům systematicky věnuje). V poslední době se však o této podobě pracovního poměru hodně mluví, a tak je přirozené, že vzniká i akutní potřeba najít pro tuto skutečnost přiléhavé označení. Vzhledem k tomu, že čeština žádný odpovídající jednoslovný ekvivalent nemá, jednoduše převzala výraz německý, což je také zcela přirozený jev; přejímáním z cizích jazyků se čeština obohacuje o nová slova odjakživa. Je-li přejímka funkční, není třeba na ni nahlížet jako na něco nepatřičného, zvláště neexistuje-li český ekvivalent a výraz by se musel opisovat několika slovy.


A jak s přejímkou v češtině zacházet? Pro výraz kurzarbeit se u nás vžil mužský rod, ačkoli v němčině je slovo Kurzarbeit ženského rodu; zřejmě z toho důvodu se můžeme vzácně setkat i s ženskou nesklonnou podobou. My však doporučujeme držet se mužského rodu a slovo skloňovat podle vzoru „hrad“.

 

av


Zajímavé dotazy

Dotaz:
Je možné zapsat slovo lúzr počeštěně, nebo to zatím přijatelné není? Našla jsem mnohé doklady užití v přímé řeči, někdy bylo slovo v uvozovkách.

 

Odpověď:
Doklady z internetu a ČNK ukazují, že v českých textech se toto slovo objevuje ve čtyřech variantách: loser, looser, lúzr a lůzr. Chceme-li vyjádřit význam ‚ztroskotanec, neúspěšný člověk‘, pak je podoba looser nesprávná (looser znamená v angličtině volnější, je to 2. stupeň přídavného jména). Upozorňujeme, že i Slovník nespisovné češtiny, který jako jediný z výkladových slovníků češtiny výraz zachycuje, a to v počeštěné podobě lúzr (s vysvětlením ‚neúspěšný člověk‘), na anglický výraz looser odkazuje.


Příklady užití z praxe svědčí o tom, že vedle anglické podoby loser se stále častěji a stále více i bez uvozovek signalizujících pisatelův odstup užívá varianta lúzr, proti níž nelze pravopisně nic namítat. Písmeno ú píšeme i v dalších přejatých slovech, jako např. fúze, kúra, múza, skútr, ragú. Podoba lůzr s kroužkem nad ů (užívanou pisateli nejspíš proto, že jde o samohlásku uvnitř slova) z historických důvodů není vhodná, protože nejde o starý český výraz s původní dvojhláskou uo. Na druhou stranu však slovo lůzr nepatří do spisovné slovní zásoby – tento expresivní výraz se bude užívat jen v určitých typech textů, které „snesou“ i pravopisně nedoporučovanou podobu. Proto ani ten nelze zcela zavrhnout.


Vzhledem k zakončení se slovo řadí ke vzoru „pán“. V množném čísle se v 1. pádě obvykle užívají tvary loseři/lúzři/lůzři; skloňování lúzrové/lůzrové/loserové je výjimečné.


Přechýlená podoba se v českých textech zatím objevuje jen velice zřídka. Zdá se, že uplatnění nachází nejčastěji v tenisovém prostředí v profesním výrazu lucky loser – lucky loserka (např. 133. ročník Wimbledonu už rozehrála lucky loserka Marie Bouzková, která nastoupila proti Němce Moně Barthelové). Podoby lúzerka/lůzerka jsou doloženy ojediněle; není bez zajímavosti, že ve slovenštině se s podobou lúzerka setkáme relativně často.


 


Zajímavé dotazy

Dotaz:
V poslední době se stále častěji vyskytuje spojení jako lidé přeživší holokaustu. Je správné?

 

Odpověď:
Výraz přeživší je přídavné jméno odvozené příponou -ší od přechodníkového tvaru přeživ slovesa přežít. Tento typ přídavných jmen je vázán především na psanou formu, v mluvených projevech se užívá menší měrou. Jejich výhodou je vyjadřovací úspornost: přeživší = ten, kdo přežil, zvítězivší = ten, kdo zvítězil. Sloveso přežít, stejně jako prožít, překonat, ohlásit atd., se pojí se 4. pádem – přežít holokaust, prožít život, překonat rekord, ohlásit krádež. Zatímco odvozená podstatná jména přežití, prožití, překonání, ohlášení mají vazbu s 2. pádem: přežití holokaustu, prožití života, překonání rekordu, ohlášení krádeže, přídavná jména si ponechávají vazbu stejnou jako základová slovesa: (lidé) přeživší holokaust, proživší život, překonavší rekord, ohlasivší krádež. Třebaže spojení přeživší holokaustu je, jak dokládá Český národní korpus, velmi rozšířené, náležité je přeživší holokaust. Závěrem dodejme, že vedle pravopisné podoby holokaust lze zvolit i variantu holocaust.


is
 


Zajímavé dotazy

Otázka:

V posledních dnech jsem v rozhlasovém zpravodajství několikrát zaslechla slovo smrtnost. Nebylo by vhodnější nevymýšlet jazykové ozvláštnění a zůstat u vžitého výrazu úmrtnost?


Odpověď:
Máte pravdu, že s výrazem úmrtnost se v jazykové praxi setkáváme běžně, zatímco pojem smrtnost se častěji objevuje v poslední době, a to v souvislosti s chřipkovým koronavirem. Nejde ale o žádný novotvar, podstatné jméno smrtnost najdeme jak v Novém akademickém slovníku cizích slov (z roku 2005), tak už i ve Slovníku spisovného jazyka českého z let 1960–1971. Smrtnost neboli letalita je medicínský a statistický pojem udávající počet osob zemřelých na určitou nemoc z 1 000 osob onemocnělých touto nemocí, popř. jinak řečeno poměr počtu zemřelých na dané onemocnění k celkovému počtu pacientů s danou chorobou. Úmrtnost neboli mortalita udává počet úmrtí připadající za rok na tisíc obyvatel; je tedy vztažena k celkové populaci, zatímco smrtnost odkazuje pouze k vybrané podmnožině.

 

Zájemce o podrobnější jazykové vysvětlení odkazujeme na příspěvek F. Daneše v časopise Vesmír z roku 1995.


Zajímavé dotazy

Otázka:
Jak mám zacházet se slovem koronavirus? Používají se různé varianty skloňování: koronavirusukoronaviru. Co je správně?

 

Odpověď:
Z hlediska skloňování by se s termínem koronavirus mělo zacházet stejně jako se samotným podstatným jménem virus, klíčové je totiž jeho zakončení. Slovo virus lze skloňovat dvěma způsoby: jednak odtržením koncového -us a přidáváním pádových koncovek k základu slova (viru, virem, viry apod., odtud i koronaviru, koronavirem), jednak mechanickým připojováním pádových koncovek k celému základnímu tvaru (virusu, virusem, virusy apod., odtud i koronavirusu, koronavirusem). První způsob vychází z toho, že koronavirus patří mezi slova původem latinská, u nichž se toto skloňování běžně používá (srov. rytmus, cyklus, mýtus). Zároveň jej však lze řadit i do skupiny slov, u kterých se prosadilo také (či výhradně) skloňování mechanické, tedy bez odtrhávání koncovek (srov. korpus, turnus, globus, cirkus). Z hlediska frekvence dnes jednoznačně převažuje první způsob (virus bez viru), v odborných textech se tvary virusu či virusy neobjevují vůbec. Kodifikované jsou však stále oba způsoby. Dodejme ještě, že vedle podoby virus uvádějí slovníky i podobu vir, u které tvar virusu nepřipadá v úvahu. Ta se však v souvislosti s koronavirem užívá méně často.

 

ks
 


Zajímavé dotazy

Dotaz:

Proč se Horská Kvilda (1070 m n. m.), známé lyžařské středisko v srdci Šumavy, jmenuje Horská, když leží v téměř stejné nadmořské výšce jako obec Kvilda (1065 m n. n.), s níž sdílí podstatnou část názvu? Snad ne kvůli těm 5 m nadmořské výšky…

 

Odpověď:

Přívlastek Horská, který se s obcí spojoval od 19. století a jež obec oficiálně ve svém názvu nese od roku 1924, se nevztahuje k nadmořské výšce ani nemá znamenat, že Horská Kvilda leží vysoko v horách (to ostatně Kvilda taky), ale vyjadřuje někdejší územněsprávní příslušnost Horské Kvildy k nedalekému městu Kašperské Hory. Mezi Horskou Kvildou, německy Innergefild, tj. ‚vnitřní Kvildou‘, a Kvildou, německy Außergefild, tj. ‚vnější Kvildou‘ (německé předponové přívlastky Außer- a Inner- naznačovaly polohu obou obcí vzhledem k česko-bavorské hranici) se ostatně dodnes nachází hranice Plzeňského (kde leží Horská Kvilda) a Jihočeského kraje (kde leží Kvilda). Název Kvilda má podle knihy Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Lutterer – Šrámek, 2004) původ v názvu místa založení obce, kde se původně nacházel les zvaný už od 14. století německy Gevilde, což bylo původně označení bezlesé pláně nebo louky (souvisí s německým Feld ‚pole‘). Česká podoba Kvilda je pak fonetickou adaptací tohoto německého názvu.
 

mb