chřest – chřestu, ale křest – křtu

Dotaz:
S kolegy jsme ondyno narazili na problém při skloňování slov křest a chřest. Máme za to, že jde o podstatná jména, která se obě skloňují podle vzoru hrad, nicméně není nám jasné, jak to, že druhý pád (a nejen ten) jednotného čísla se liší, i když mají slova v podstatě jiné pouze první písmeno:
chřest – bez chřestu, o chřestu, s chřestem;
křest – bez křtu, o křtu, se křtem
Zajímalo by nás tedy, čím je odlišné skloňování způsobeno a existuje-li na to nějaké pravidlo.


Odpověď:
Rozdílnost skloňování obou slov tkví v jejich etymologii. Abychom mohli tuto rozdílnost objasnit, musíme nejprve osvětlit původ a vývoj obou slov, jak je popisuje Historická mluvnice Jana Gebauera: Původní podoba slova křest je kr6st6 (první šestka = měkký jer, druhá šestka = tvrdý jer). Měkký jer se změnil v pohybnou hlásku -e-, která se v nepřímých pádech odsouvá (podobně třeba d6n6 > den, ale bez dne, dni apod.), takže původně byl např. tvar 2. p. krsta (dnes křtu), sloveso krstíti (dnes křtíti) atd – bez pohybného -e-. V kombinaci hlásek -r6st- došlo spodobou ke změně r v hlásku ř (vlivem sykavky s: rst > řt).
Slovo chřest prošlo jiným vývojem. Jeho původní podoba je chřěst (původně snad nechřěst, analogicky k  netřesk) - nejde tedy o pohybné -e-, které v nepřímých pádech odsouváme. Tzv. ztrátou jotace zhruba ve 14. stol. poklesá -ě- v hlásku -e- (podobně např. zahřěje > zahřeje, našě > naše apod.).