Zajímavé dotazy

Dotaz:

Jak se v češtině správně vyslovuje příjmení francouzského herce de Funèse?

 

Odpověď:
Obecně platí, že u jmen cizího původu se do češtiny adaptuje zvuková podoba z výchozího jazyka, avšak nejsou výjimečné případy, kdy se vžije výslovnost poněkud odlišná (např. na základě grafiky nebo různých analogií, někdy i mylných). V tomto případě uživatelé češtiny mohou váhat, zda se vyslovuje koncová hláska [s], či nikoli; dále zda je náležité písmeno è číst dlouze, či krátce. Kolísat také může podoba nepřímých pádů, tj. např. zda se ve druhém pádě vyslovuje tvar Funèse jako [finese], nebo [fineze]. Situaci s příjmením de Funès může zdánlivě poněkud komplikovat i fakt, že jeho slavný nositel (celým jménem Louis Germain David de Funès de Galarza) byl sice Francouz, avšak španělského původu. Vzhledem k tomu, že grafická podoba jména již nese výrazný francouzský rys (písmeno è), budeme vycházet primárně z francouzštiny.

 

Existuje značně rozšířené povědomí, že se u přejímek z francouzštiny koncové [s] „nikdy nečte“. Najdeme však řadu francouzských jmen, kde je koncové [s] naopak zcela náležité (srov. např. příjmení Garros). Jak jsme zjistili, náležitá francouzská podoba jména de Funès je [də fynɛs], do češtiny by se tedy mělo adaptovat jako [de fines], tj. s krátkým [e] a koncovým vyslovovaným [s]. To je v souladu s doporučením v publikaci Jak užívat francouzská vlastní jména ve spisovné češtině (2002), která dále uvádí i podobu 2. pádu: [de finese]. Tentýž údaj týkající se 2. pádu nalezneme i v příručce Čteme je správně? (2004), která ovšem v 1. pádě doporučuje výslovnost [de fine] bez koncového [s]. V tomto případě se však domníváme, že jde spíše o omyl, což potvrzuje i odborný text romanisty K. Sekventa Příspěvek k cizím, zejména francouzským vlastním jménům v češtině II. Výslovnost. Skloňování (2013). Tato nepřesnost se bohužel vyskytuje i jinde, např. ve slovníku Jak správně vyslovovat cizí jména osobní (2012), či dokonce v jinak velmi spolehlivé knize Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen v češtině (1999). Tam je sice v obecném výkladu francouzské zakončení -ès zařazeno mezi výjimky, v nichž není koncové „s“ tzv. němé (a proto se -ès vyslovuje jako [-es]), avšak v následujícím cvičení je uveden příklad Funès s výslovností [fine]! (včetně vykřičníku). Je možné, že V. Strahl, autor Klíče, považoval výslovnost bez koncového [s] za natolik vžitou, že nechtěl doporučovat odlišné řešení (v tom případě by však byla vhodnější varianta [finé] s koncovou délkou, viz níže).

 

Výzkum v mediálních archivech, který jsme provedli, ukazuje, že v současnosti je v češtině zvuková podoba příjmení de Funès značně neustálena. Nejsou výjimečné případy, kdy se krátce za sebou v tomtéž pořadu vyskytnou odlišné varianty, a to i u profesionálních mluvčích, nejen u jejich hostů (např. moderátor užívá podobu [de finé], avšak autor následující reportáže [de fines]). Nejčastěji jsme zaznamenali tyto varianty: [de finé], [de finés] a [de fines], v nepřímých pádech pak bez ohledu na podobu v 1. pádě se častěji vyskytuje znělost, tj. např. [de finéze], avšak takovýchto dokladů nebyl k dispozici dostatečný počet. Někteří mluvčí si tento problém evidentně uvědomují a záměrně náležitou výslovnost na základě francouzštiny tematizují.

 

Vzhledem k této nejednoznačné situaci v úzu je tedy podle našeho názoru namístě doporučit primárně výslovnost [de fines] (2. pád pak [de finese]), která odpovídá adaptaci originálu. Domněnka, že by byla v češtině zcela ustálena a pevně vžita varianta [fine] či [finé], se nepotvrdila. Zároveň je pravděpodobné, že posluchači jsou na kolísání výslovnosti tohoto jména zvyklí a nečiní jim komunikační problémy, obvykle jej zřejmě ani nevnímají, případně dokonce považují intuitivně za „správnou“ podobu [de finé], neboť laikům může znít bez koncového [s], zato s dlouhým [é] „lépe francouzsky“. Doporučujeme být v tomto ohledu proto tolerantní. Ostatně kolísání kvantity i znělosti v nepřímých pádech zaznamenáváme u řady jiných francouzských jmen, u mnoha z nich je pak výskyt délky či znělosti, která neodpovídá výslovnosti v originále, již zcela ustálený, noremní a kodifikovaný.


 
 

Více zde

Pozvánka na on-line přednášku

Ústav pro jazyk český a Česká centra vás zvou ke sledování on-line přednášky s názvem No nevim no aneb diskurzní markery v češtině. Lucie Jílková se ve své přednášce zaměří na diskurzní markery, slova, s jejichž pomocí mluvčí například zahajují a ukončují své promluvy, jejichž prostřednictvím si udržují slovo nebo slovo předávají druhému, popřípadě těmito prostředky vyjadřují postoje k řečenému. Přednáška bude vysílána přes platformu ZOOM ve čtvrtek 21. 1. 2020 od 18:00 českého času. Stream přednášky bude živě vysílán také na facebooku Českých center.

20. 1. 2021

Z Jazykovědných aktualit

V novém čísle Jazykovědných aktualit najdete recenzi Jana Křivana na knihu D. Geeraertse Teorie lexikální sémantiky, dále drobnost Kamily Smejkalové o činnosti jazykové poradny v době nouzového stavu a drobnost Michaely Liškové a Martina Šemelíka věnovanou slovníkovým heslům majícím spojitost s aktuální pandemií. V rubrice Kronika Janě Hoffmannové k narozeninám gratuluje Petr Mareš a Františku Štíchovi Miloslav Vondráček; informaci o online přednáškách Jazykovědného sdružení napsala Lucie Jílková. Celý časopis si můžete přečíst zde.

8. 1. 2021

Vyšla kniha Korunovační řád Karla IV.

Monografie Korunovační řád Karla IV. (Martina Jamborová (ed.), Michal Dragoun, Tomáš Gaudek, Kateřina Voleková, Václav Žůrek), kterou vydalo nakladatelství Scriptorium, předkládá kritické vydání stejnojmenného textu na základě všech osmi dochovaných českých rukopisných pramenů. Dále obsahuje pět odborných statí, jež zasazují editované dílo do historického kontextu, zabývají se dochováním a datací jednotlivých rukopisů, věnují se výtvarné výzdobě řádu, charakterizují jazyk staročeského překladu a analyzují vztah českého znění k latinské předloze.

4. 1. 2021

Živa: Koalice s jepičákem

Poradenské dotazy na to, zda je možné užívat slovo jepičák a zda v češtině existuje jednoslovné pojmenování pro samici koaly, se staly inspirací pro téma jazykového koutku Anny Černé v poslední letošní Živě (6/2020). Přestože se přechylování týká především názvů osob a výrazně méně často zvířat, je příspěvek zaměřený právě na možnosti, jak rozlišujeme pohlaví v zoologických názvech.

17. 12. 2020

Vyšla Naše řeč 5/2020

V poslední letošní Naší řeči Martin Beneš prozkoumává vztah jazykových pravidel v myslích lidí a jejich popisů v kodifikaci, Eva Lehečková a Jiří Januška porovnávají konstrukce typu okoupat se neokoupu v jazycích středoevropského prostoru a Barbora Štěpánková rozebírá zachycování pragmatické složky významu slov označujících etnickou nebo rasovou příslušnost. Číslo doplňují dvě recenze, jedna zpráva a drobnost Barbory Martinkovičové o tom, kolikaletý je vlastně mezi dvouletým a tříletým. Celý obsah najdete zde.

15. 12. 2020

Aktuální informace k soudnímu znalectví

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., je od 1. 1. 2021 nucen do odvolání přerušit přijímání žádostí o vystavení znaleckých posudků ověřujících podoby jmen a příjmení. Důvodem je nutný přechod na nový zákon č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, účinný od 1. 1. 2021. Vzhledem k tomu, že Ministerstvo spravedlnosti dosud (ke 2. 12. 2020) nezveřejnilo potřebné vyhlášky a prováděcí předpisy, není bohužel reálné včas uskutečnit všechny nutné změny, které nové právní normy vyžadují. Omlouváme se za případné komplikace.

15. 12. 2020

Archív aktualit