Odpověď:

Psaní velkého písmene v takovýchto pojmenováních není bohužel nikde zachyceno. Příručky se zmiňují o typu Jidáš (biblická postava) – jidáš (zrádce); Honza (domácká podoba jména Jan) – honza (dobrácký hlupák) apod. (viz i naše stránky http://prirucka.ujc.cas.cz/ - heslo Velká písmena – jména živých bytostí a přídavná jména od nich odvozená). Tento typ je založen na metaforickém posunu – určitá osoba A se označí na základě podobnosti svých vlastností; s vlastnostmi osoby B (pokud je například Jan Novák velmi lakomý, lze mu říkat harpagon). V tomto případě se jedná nepochybně o obecné pojmenování – tentýž výraz je totiž možné uplatnit na kohokoliv s podobnou vlastností –, proto píšeme malé počáteční písmeno.

V případě, o který se jedná Vám, jde o posun metonymický. V Rusku je mnoho nositelů jména Ivan, proto se Rusům občas říká I/ivani, typické německé ženské jméno je Gertruda, proto jsou Němky občas označovány jako G/gertrudy (podobně se např. Číňani místy označují jako Č/čongové, Němci jako F/fritzové atd.). Problém je, že metonymický posun (na rozdíl od posunu metaforického) nemění význam pojmenování natolik zřejmě, abychom mohli jednoznačně říct, že se vytrácí platnost vlastního jména. Uplatňuje se totiž princip část za celek, častým (křestím) jménem v určitém etniku se označují všichni členové tohoto etnika. Jinými slovy jde o pojmenovací typ kdesi na pomezí mezi vlastním jménem a obecným pojmenováním a není možné vyloučit ani podobu s malým písmenem, ani podobu s písmenem velkým. Spíše se však přikláníme k té interpretaci, že pojmenování stále zůstává svým způsobem vlastním jménem, i když neoznačuje pouze nositele tohoto jména, a doporučovali bychom psát velké počáteční písmeno.